Historie putovního poháru E. Junkové

Hodně lidí se nás po loňském ročníku ptalo jak vlastně vznikla myšlenka předávat putovní cenu,

rádi se o tuto část historie podělíme prostřednictvím článku z knihy "Eliška Junková"

na jejímž vydání se podíleli pánové: Rudolf Adler, Petr Cincibuch, Jiří Černý, Milan Jozíf, Jiří Koťátko, Petr Kožíšek, Emil Příhoda, Alois Samohýl, Jan Tuček, Václav Zapadlík.

Článek napsal Jiří Černý a nese název "Dvě vzpomínky na paní Elišku" a právě historie poháru je jednou ze vzpomínek.....

    Paní Eliška byla pro nás, kteří máme rádi nostalgii starých časů, a to zejména, když je spojena s elegancí starých automobilů, jedním ze symbolů slavného závodu do vrchu, k němuž jsme měli z Prahy nejblíže: Samozřejmě nám na mysli "Zbraslav-Jíloviště". Závod, nad nímž se vznášejí slavná jména automobilové historie: Caracciola, Chiron, Stuck, Kolovrat, Lobkowicz, Kinský, Junek a řada dalších. To však byla "jen" slavná jména, s paní Eliškou jsme si, ale o tomto závodě mohli skutečně popovídat, a v tom byl ten velký rozdíl. Když jej v roce 1968 pražský Veteran Car Club obnovoval jako Vzpomínkovou jízdu do vrchu pro historická vozidla, vznikla i myšlenka ustavit nějakou putovní cenu, samozřejmě nejlépe pohár, a když už pohár, tak by měl nést jméno Elišky Junkové. Myšlenka to byla bezesporu dobrá, ale nerealizovala se hned. Až při přípravě 15. ročníku v roce 1982 se dočkala naplnění. Nejprve jsme však museli získat důstojný pohár a až potom jsme mohli jít za paní Eliškou požádat o její souhlas. Nelze přece něco chtít, a přijít s prázdnýma rukama. Po delším usilovném pátrání jsem pohár konečně objevil ve Starožitnostech (snad to bylo tehdy v Mikulandské ulici), a na první pohled to byl ten pravý "hrnec". Stál tehdy fůru peněz, myslím téměř celé čtyři tisíce, ale byl stříbrný a na víku byla antická bohyně vítězství s vavřínovým věncem v ruce.....Teď již jen zbývalo představit jej paní Elišce. Po předchozí domluvě se k této audienci vypravila dosti početná delegace. Dnes si již přesně nepamatuji, zda s námi byl i Miloš Skořepa a Milan Jozíf, ale určitě se této návštěvy zúčastnili předseda VCC Václav Kafka st., ing. Hrdinka a několik dalších. Paní Junková byla naší prosbou trochu zaskočena, alespoň se to zdálo. "Vždyť já, ale žádný pohár již nemám," byla její ustaraná reakce na naší žádost. "To ale není vůbec žádný problém, my jsme jej přinesli a teď chceme jen poprosit o váš souhlas a jeho posvěcení", odpověděl náš předseda a pohár putoval z úkrytu na stolek mezi šálky kávy a talířky od bábovky. Paní Eliška si jej prohlédla ze všech stran, a bylo vidět, že máme vyhráno. Mohli jsme vyhlásit, že hlavní cenou 15. ročníku (a samozřejmě všech dalších) je putovné pohár nesoucí jméno naší nejslavnější automobilové závodnice, paní Elišky Junkové.